KAPITOLA 7.
My Gacha Story

 Mlčky jsme vyšly schodiště a pokračovali chodbou po rozvrzané podlaze. Příliš jsem těm prknům nedůvěřoval. Nevypadala moc bytelně. Našlapoval jsem pomalu. Ellie to měla nejjednodušší, prostě použila křídla. Zastavil jsem před jedněmi z těch starých ošuntělých dveří, kterých tu bylo všude plno.

"Akki říkala třetí dveře zprava, že? Takže by to mělo být tady."

"Nejspíš ano," přikývla souhlasně víla.

Povzdechl jsem si a zaklepal jsem na dveře. Skoro jsem se bál, aby se pod mýma rukama nerozpadly. Zajímalo mě, co uvidím tentokrát. Když už jsem si konečně myslel, že mě v Gacha Worldu nic nepřekvapí, přivedla mě Ellie do tohohle města.

"Ano? Kdo je to?" ozvalo se z druhé strany dveří.

"Ahoj, Lilith. To jsem já, Ellie. Potřebovala bych s tebou mluvit."

Dveře se se zavrzáním otevřely. Na okamžik se mi zatajil dech. Dívka, která se v nich objevila, na mě působila jako ztělesnění přitažlivosti. Růžové oči se zorničkami ve tvaru srdíček na mě svůdně zamrkaly. Přiléhavý temně fialový kostýmek bez rukávů či nohavic obkresloval její dokonale ženské křivky. Výstřih srdcovitého tvaru dával možnost nahlédnout alespoň na část jejích pevných, nádherně tvarovaných ňader o velikosti minimálně dvojnásobné oproti všem ostatním dívkám, na které jsem zatím v Gacha Worldu narazil. Ruce jí zakrývaly návleky stejné barvy jako zbytek oblečení, nohy byly schované pod nadkolenkami ladícími jí k očím, oboje zdobené růžovými opasky. Bílé krátce střižené kadeře jí místy trčely do stran, což velmi přispívalo k celkovému dojmu zlobivé holčičky. Samozřejmě ani ona nebyla tak docela obyčejná. Stejně jako Akki zdobily její rohy, tato dívka se pyšnila působivými křídly, připomínajícími ta netopýří, na zádech. Podobná akorát menší jí vyrůstala i ze stran na hlavě. Po chvíli pozorování jsem si všiml, že se za ní něco pohybuje. Vždyť to byl... ocas! Ona měla dokonce i ocas. Doopravdy působivé.

"Pojďte dál," řekla konečně.

Uposlechli jsme a vstoupili jsme do místnosti. Pokoj byl docela chudý. Veškerý nábytek tvořili pouze jedna ohromná postel, kosmetický stolek se zrcadlem a nevelká šatní skříň. Celý prostor působil dost potemněle.

"Máš to tu opravdu... útulné," pousmála se Ellie nejistě. Moc dobře jsem poznal, že měla z toho místa stejné pocity jako já, jen se snažila být milá.

"Děkuji, ale já vím, že je to nic moc. Bohužel větší luxus si tento podnik nemůže dovolit," povzdychla si Lilith a posadila se na postel. Zřejmě nikdy neslyšela o dobrém vychování, když si prostě sedla a své hosty nechala stát.

"Jak je to možné? Máte snad málo zákazníků?" nechápala Ellie. Trochu mě to překvapilo. Čekal bych, že o své kamarádce bude něco vědět, ale přitom bych podle jejího chování usuzoval, že je v tomto pokoji dnes poprvé.

"Nejde ani tak o to, že by jich bylo málo, jako spíš o to, že nemají moc peněz. Ale to nevadí. Já jsem zvyklá." Náhle na mě upřela zvláštní pohled. Polkl jsem naprázdno. Znervózňovalo mě to. Rošťácky se ušklíbla. "Kdo je vlastně ten hezounký chlapec, který přišel s tebou?" zeptala se.

"Jmenuje se Hachidori Ritsuka. Pochází ze Země. Pomáhám mu, aby se mohl dostat domů," odpověděla víla.

"Zajímavé," pokyvovala Lilith uznale. "A co tedy potřebujete ode mě?"

"Sháníme nějaké informace, tak jsem si říkala, že by si nám mohla pomoct."

"O tom, jak dostat někoho z Gacha Worldu na Zemi nic nevím. Navíc... doba, kdy jsem poskytovala informace zadarmo již dávno minula," odsekla Lilith neochotně.

"Ale tak... já myslela, že my dvě jsme kamarádky," zasténala smutně Ellie.

"Promiň, ale já už nemám kamarády. Rozhodla jsem se, že pro mě bude lepší, přestat se vázat. Je mi to líto." Lilith sklopila pohled k zemi. Nevypadala moc šťastně. "Takže pokud ode mě chcete nějaké informace, budete muset zaplatit," dodala.

Tohle nejspíš ani jeden z nás nečekal. Ellie se tvářila zklamaně. Říkala přeci, že Lilith je její velmi dobrá kamarádka, ta slova ji musela hodně ranit. Zhluboka se nadechla, než se opět pustila do řeči.

"Dobrá tedy. Co za ty informace chceš?" tázala se chladně, v její tváři však bylo znát, jak moc se snaží potlačit své emoce.

Lilith se široce usmála. "Jeho," řekla a kývla hlavou směrem ke mně. "Chci jeho."

Vyděsil jsem se. Tělo se mi lehce rozechvělo. Nevěděl jsem, co tohle má znamenat. Nechtěl jsem si ani představit, jak to asi ta zpropadená prostitutka myslí.

"To... to... to nejde," vykoktala ze sebe Ellie. "Ritsuka ani jeho tělo nejsou na prodej. Budeš si muset říct o něco jiného."

Její malé vílí tvářičky byly úplně rudé, ručičky měla sevřené v pěsti. Mávala křidélky rychleji než obvykle. Téměř jsem se divil, že ji to nevyneslo ke stropu. Kolem sebe šířila jakousi ochranářskou auru. Trvalo mi nějakou dobu, než jsem z ní dokázal spustit oči a vrátit se pohledem k Lilith. Ta se rozesmála.

"Nebuď tak lakomá, Ellie. Vždyť já to nemyslím tak, jak jste to nejspíš pochopili. Ráda bych si ho jen vypůjčila. Pokud tenhle kluk stráví jeden den v mé přítomnosti, povím vám cokoliv, co si budete přát vědět."

V místnosti nastalo hrobové ticho, avšak napětí by se zde dalo krájet. Ellie a Lilith si upřeně hleděly do očí. Ani jedna neplánovala ustoupit. Víla pomalu otevřela pusu, aby začala něco namítat, ale já ji předběhl.

"Souhlasím," pronesl jsem rozhodně.

"Ritsuko?" ulekla se Ellie.

Položil jsem jí ruku na rameno. "Neboj se, Ellie. Já vím, co dělám," ujišťoval jsem ji, přitom jsem však nespouštěl oči z Lilith. Tvářila se spokojeně.

"Tak výborně. Nuže od zítřejšího rána patříš jenom mně. Domluvím si na ten den u Akki volno. Budu se věnovat pouze tobě a ty mně." Přistoupila ke mně a pohladila mě po tváři. "Bude se ti to líbit. Uvidíš."

Té noci jsme přespali v nedalekém hostinci. Přenocování nestálo moc. V tomto městě měl očividně každý o peníze nouzi a tak si podniky nemohly dovolit nastavovat příliš vysoké ceny. Snažil jsem se jít spát co nejdřív. Přeci jen Lilith mě dalšího dne očekávala v nevěstinci již v šest ráno. Potřeboval jsem se vyspat, přesto se mi dlouho nedařilo usnout. Přemítal jsem nad tím, co má se mnou Lilith asi v plánu. Najednou jsem ucítil na rameni jemné pohlazení. Ohlédl jsem se. Seděla u mě Ellie a tvářila se ztrápeně.

"Ellie? Jak to, že nespíš?"

"Nemůžu usnout," přiznala víla smutným hláskem. "Bojím se o tebe, Ritsuko."

Pousmál jsem se. "Není důvod se bát. Lilith je tvoje kamarádka, nikdy by mi neublížila."

"Změnila se. Strašně se změnila..."

Na to už jsem neměl, co říct. Zahleděl jsem se do stropu. Děsilo mě to. Pokud si i Ellie dělá starosti, je to vážnější, než bych si pomyslel...

Od rána venku silně foukalo. Stál jsem před nevěstincem a čekal, až přijde Lilith. Nenechala mě tam čekat příliš dlouho. Když vyšla z domu, všiml jsem si, že vypadá úplně stejně jako včera, snad jen její úsměv se zdál nějaký jiný. Zmateně jsem si ji prohlížel. Vál studený vítr a v tomhle oblečku jí musela být zima. Že by neměla žádné jiné oblečení?

"Určitě chceš vyrazit ven takto?" nadhodil jsem bez ostychu.

Neodpověděla. Pouze mě spražila pohledem. Takže jsem měl pravdu. Nechtěla se producírovat po městě takhle spoře oděna, ale neměla na výběr. Jeden by jí skoro litoval.

"Vyrazíme. Chci ti ukázat náměstí. Bude se ti líbit, vedle zbytku města vypadá jako z úplně jiného světa."

Její milosrdný výraz mě zvláštně zahřál a zároveň znervózňoval. Navíc jsem si neuměl představit, že by se v tomhle městě mohlo nacházet takové místo, jaké mi tu popisovala. Ušklíbla se. Nejspíš si uvědomila, že jí nevěřím ani slovo. Popadla mě za ruku a táhla mě za sebou. Zpočátku jsem se chtěl bránit, ale došlo mi, že nemohu. Pro tento den patřím pouze této ženě, a pokud to nebudu respektovat, nejspíš se mohu s nadějí na návrat domů nadobro rozloučit.

Procházeli jsme špinavými ulicemi města. V tuhle časnou ranní hodinu tu nebyla ani noha, pouze všudypřítomný smrad. Postřehl jsem, že se Lilith trošičku chvěje. Přeci jen jí určitě byla zima. Po nějaké době zápach začal slábnout. Náhle bych téměř přísahal, že cítím vůni květin. Došli jsme na konec dlouhé úzké uličky. Do očí mě udeřilo jasné ranní slunce. Poté co mé oči trochu přivykly světlu, jsem zůstal strnule stát.

Nepochybně jsme se ocitli na náměstí. Tvořily jej především malé útulně vyhlížející obchůdky rozestavěné do kruhu a uprostřed toho všeho jako třešnička na dortu postávala překrásná kašna. Stékala po ní průzračně čistá voda, jejíž každičká kapička odrážela sluneční paprsky jako malinký křišťál. Celé náměstí bylo dlážděno kočičími hlavami. Rozhlížel jsem se kolem. Všiml jsem si krámku s ovocem a zeleninou, kavárničky, velmi malého klenotnictví, knihkupectví a řeznictví. Já a Lilith jsme se nacházeli mezi lékárnou a skromným květinářstvím. Tak odtud přicházela ta vůně.

"No neříkala jsem to?" pousmála se Lilith. "Říkala jsem, že je to nádherné a ty si mi nevěřil."

Nedokázal jsem na to odpovědět. Měla pravdu, vedle zbytku města tohle místo skutečně vypadalo jako z jiného světa.

"Jak je to možné? Jak může takové místo v tomhle městě existovat?" nechápal jsem.

"Naše náměstí z důvodu krize padlo do rukou soukromníka. I když musí se nechat, že mu to jen prospělo, nemyslíš?"

Mlčel jsem. Možná nemělo cenu nad tím moc přemýšlet. Vzpomněl jsem si na tovární komíny, které se tyčily nad městem. Je možné, že... Zakroutil jsem hlavou. Další rozjímání nad osudem náměstí i celého města bylo zbytečné. Proto mě sem určitě nepřivedla. Počkat!

"Lilith, co tu vlastně děláme?"

Podíval jsem se na ní. Neustále se usmívala. Nevěděl jsem, zda mě to má uklidňovat nebo děsit, ale ten úsměv doopravdy vyhlížel tak vlídně. Po chvíli trapného ticha natáhla ruku.

"Tam. Půjdeme tam," s těmi slovy se rozešla.

Její prst směřoval k té rozkošně vypadající kavárně. Chtěla mě vzít do kavárny? To jako vážně? A kvůli tomu všechen ten povyk? Ale na jednu stranu jsem jí rozuměl. Ani já se neuměl moc dobře seznamovat, tedy alespoň v našem světě určitě ne. Rozběhl jsem se za ní.

"Čekej na mě! Poslyš, to si chtěla vážně jen jít do kavárny?"

"Samozřejmě," ohlédla se po mě. Trochu se zamračila. "Co sis myslel? Že s tebou budu chtít spát nebo co? Nejsem jen děvka, abys věděl."

Zarazil jsem se. "Ale... to jsem si vůbec nemyslel. Vlastně jsem netušil, co bych měl ode dneška očekávat, ale myslel jsem si, že jsi hodné děvče, a že bys mi neublížila. O to šťastnější jsem, když vidím, že jsem se nemýlil."

Věnoval jsem jí široký úsměv. Abych byl upřímný, nemohu říci, že mě ten scénář nenapadl, ale pořád jsem si říkal, že bývala kamarádkou Ellie a Ellie by se s ní přeci nekamarádila, kdyby v ní nebyl ani kousek dobra. Lilith se zastavila. Strnula na místě a upřeně na mě hleděla. Zdála se zaražená. Řekl jsem snad něco špatně? Už jsem se chtěl začít omlouvat, když promluvila.

"Děkuji ti, Ritsu. Ještě jsem nepoznala muže, jako jsi ty."

Nyní jsem byl pro změnu zaražený já. Její úsměv se opět změnil. Skoro bych přísahal, že jsem v jejích očích zahlédl lesk slz. Slzy dojetí? Jak na tohle mám reagovat? Mé srdce nervózně bušilo. Připadal jsem si zmateně. Ale nakonec jsem se jen ušklíbl.

"Kdo ti dovolil říkat mi Ritsu?" zazubil jsem se.

Rozesmála se a pokynula mi rukou, abych šel. Též jsem se musel zasmát, poté jsem jí následoval do kavárny. Strávili jsme tam skoro celý den, popíjeli kávu, občas si objednali nějaký zákusek. Zjistil jsem, že Lilith je skutečně milá dívka, s kterou se mi moc hezky povídá. Moc rád bych se stal jejím kamarádem. Ale když nad tím tak přemýšlím... ona přeci tvrdila, že už se nechce vázat... Něco se jí muselo stát... ale proč tedy tohle všechno? Kolem této dívky je ještě spousta otázek, na které budu muset najít odpovědi.